Stanovy

 

I. Preambule

Poznámky

1 PDV 14
2 PDV 15
srov. tamtéž
4 PO ? předmluva
srov. Mk 3,14
6 PDV 60
7 tamtéž
8 tamtéž
9 srov. tamtéž

1. "Během svého pozemského působení shromažďoval Kristus kolem sebe učedníky ke službě všeobecného kněžství Nového zákona (srov. Lk 10,1-2) a z nich osobně mocí své autority ustanovil kolegium Dvanácti, aby byli s ním, protože je chtěl posílat kázat, a to s mocí vyhánět zlé duchy" (Mk 3,14-15).1 "Pánem ustanovení apoštolové uskutečňují ze své strany postupně své poslání tím, že povolávají sice různým způsobem, ale ke shodnému cíli další muže jako biskupy, kněze a jáhny, aby vyplnili úkol zmrtvýchvstalého Ježíše, který je poslal ke všem lidem všech dob." 2 Kněží jsou tedy povoláni, aby v nich pokračovala v církvi a ve světě činnost a působení Krista, jediného Velekněze. 3

2. Církev si je vědoma, že "žádoucí obnova celé církve závisí z velké části na službě kněží," 4 a potvrzuje, že nejlepším místem pro výchovu budoucích kněží je seminář. "Svou podstatou je seminář v církvi specifickým pokračováním společenství apoštolů shromážděných kolem Ježíše, 5 naslouchajících jeho slovu, připravujících se na prožití velikonoční události a očekávajících dar Ducha svatého pro své poslání. Takováto identita je normativním ideálem vybízejícím seminární společenství ke konkrétní realizaci svého poslání s věrností vůči hodnotám evangelia." 6

3. "I z pouhého lidského hlediska by se měl kněžský seminář stát společenstvím vybudovaným na hlubokém přátelství a milosrdné lásce, tak aby jej bylo možno považovat za skutečnou rodinu žijící v radosti." 7

4. Z křesťanského hlediska má být seminář "společenstvím učedníků Páně, v němž se slaví táž liturgie a život je sycen duchem modlitby, společenstvím denně formovaným čtením a meditováním slova Božího, svátostí eucharistie, činnou bratrskou láskou a spravedlností." 8 Seminář tedy není pouhá kolej, ale hluboce církevní společenství, v němž se znovu prožívá zkušenost Dvanácti shromážděných kolem Ježíše. 9

II.Arcibiskupský seminář

Poznámky

10 kán. 237 CIC
11 PDV, RF, SC, Direktář pro službu a život kněží
12 srov. kán. 242 CIC, Statut kněžských seminářů ČBK
13 PDV 65
14 srov. kán. 238 CIC
15 srov. kán. 262 CIC

5. Arcibiskupský seminář (dále ArcS) je zřízen jako kněžský seminář Arcidiecéze pražské 10 právě k tomu, aby při výchově budoucích kněží náležitě uváděl do praxe všechny požadavky na kněžskou formaci, jak jsou formulovány v dokumentech II. vatikánského koncilu, následných dokumentech Apoštolského stolce 11, CIC, partikulárních zákonech a závazných směrnicích ČBK 12 a rozhodnutích pražského arcibiskupa, který je nejvyšším představeným ArcS, neboť "prvním reprezentantem Krista při kněžské formaci je biskup." 13

6. Arcibiskupský seminář je veřejnou církevní právnickou osobou. Jménem semináře jedná ve všech věcech jeho rektor, s výjimkou toho, co si pražský arcibiskup ponechal výslovně ve vlastní kompetenci. 14

7. Seminář je vyňat z farní správy: pro všechny, kteří jsou v semináři, zastává úřad faráře, s výjimkou manželských záležitostí a bez změny kán. 985 CIC, jeho rektor, nebo jím pověřený duchovní. 15

III.Přijetí do ArcS a propuštění

Poznámky

16 srov.: Okružní list Kongregace pro svátosti č. 589/97, č.7
17 srov. kán. 241 - §1
18 Příloha č. 1 Stanov ArcS
19 minimální délka přípravy na přijetí kněžství u mladých mužů jsou čtyři léta ? srov. kán. 235 § 1 CIC
20 srov. kán. 235 § 2 CIC

8. Protože výběr kandidátů do seminářů musí být velmi pečlivý 16, jsou do ArcS přijímáni uchazeči, kteří svou lidskou a křesťanskou zralostí, jakož i intelektuální dispozicí, tělesným a duševním zdravím a opravdovým úmyslem dávají rozumný předpoklad způsobilosti pro budoucí kněžskou službu 17. Podrobnější požadavky jsou stanoveny ve zvláštní příloze "Podmínky přijetí do Arcs18.

9. Pobyt v ArcS, jenž obvykle trvá pět let neboli deset semestrů, 19 je časem ověřování seminaristova dozrávání a zkoumání jeho způsobilosti ke kněžské službě.

10. Na přijetí do ArcS není právní nárok. Přijetí kandidáta do ArcS neposkytuje seminaristovi právo na postupné přijímání služeb lektorátu a akolytátu, či přijetí mezi kandidáty svěcení, anebo udělení svátosti svěcení.

11. Odchod z ArcS je řádný, pokud seminarista dokončil předepsanou formaci. Seminarista může též odejít mimořádně na vlastní žádost, nebo být předčasně propuštěn, a to buď z důvodů kázeňských, anebo proto, že neprojevuje dostatečné známky povolání ke službě diecézního kněze.

12. Seminarista, který se souhlasem svého biskupa pobývá mimo ArcS, náleží stále mezi seminaristy ArcS. Po dobu svého pobytu mimo seminář má být bohoslovec svěřen duchovní péči nějakého kněze a ve věcech formace se řídí pokyny svého biskupa 20, příp. rektora semináře.

IV.Seminární komunita

Poznámky

21 PDV 66
22 srov. PDV 66; kán. 239, kán. 240 CIC

13. Seminární komunitu tvoří dohromady společenství vychovatelů a seminaristů, přičemž každý člen komunity má svou vlastní míru odpovědnosti za naplňování cíle, pro který je seminář zřízen.

14. Výchovné společenství ArcS je tvořeno lidmi, kteří se bezprostředně podílejí na formaci: rektor, vicerektor, prefekti, spirituálové a zpovědníci. Tito všichni jsou do svých funkcí jmenováni pražským arcibiskupem z řad kněží (resp. jáhnů). Celé společenství vychovatelů - při zachování rozlišování mezi vnitřním a vnějším fórem - má povinnost osobitě rozvíjet a ověřovat kvalifikaci kandidátů. 21

15. Jednota těchto lidí s pražským arcibiskupem, kterého zastupují v různých úlohách a rozličnými způsoby, poskytuje seminaristům nejen názorný příklad, ale i praktické uvedení do žití církevního společenství, které je základní hodnotou křesťanského života a pastorační služby. 22

V.Cíl a složky seminární výchovy

Poznámky

23 OT 4
24 PDV 2
25 srov. kán 1035 CIC
26 kán. 1034 CIC
27 srov. ACAP 10/92, č.j. 3127/92
28 pokud kandidát ještě pobývá v semináři
29 kán. 1036 CIC
30 srov. kán. 1029 a 1052 CIC s přihlédnutím ke kán. 1025 § 1 a 2 CIC

16. Cílem seminární formace je vychovat zralé, odpovědné a "pravé pastýře duší, podle vzoru našeho Pána Ježíše Krista, Učitele, Kněze a Pastýře" 23 - a to s aktuálním záměrem, aby církev dneška "měla v kněžích své nové evangelizátory." 24 Proto je třeba v semináři a při formaci vytvářet takové podmínky, v nichž mohou seminaristé lidsky i křesťansky dozrávat a na svou službu se teoreticky i prakticky připravit.

17. Postupnému dozrávání seminaristy odpovídá i přijímání jednotlivých služeb 25 a zařazení mezi kandidáty svěcení. 26 Služba lektora se udílí kandidátům zpravidla koncem prvního ročníku studia, akolytát koncem druhého ročníku, kandidatura jáhenského a kněžského svěcení na začátku třetího ročníku. Jáhenské a kněžské svěcení se uděluje zpravidla po absolvování semináře. 27

18. Vlastnoručně sepsanou žádost o udělení jednotlivých služeb a kandidatury (event. svěcení) 28 podává seminarista svému biskupovi 29prostřednictvím rektora ArcS.

19. Při posuzování, zda je možno připustit kandidáta k přijetí některé služby, nebo jej zařadit mezi čekatele jáhenství a kněžství, případně mu udělit svatá svěcení, musí být známky způsobilosti vždycky pozitivní. 30

20. Formace ke kněžské službě se děje v těchto rovinách:

A.Lidská formace

Poznámky

31 PDV 43
32 tamtéž
33 srov. tamtéž
34 PDV 43
35 srov. PDV 44
36 srov. tamtéž
37 např. výcvik v komunikaci, rétorika, atd.

a) "Lidská formace kněze má důležitý význam s ohledem na ty, ke kterým je poslán." 31 Cílem v této oblasti je, aby kandidát přetvořil "svou lidskou osobnost tak, aby se stal mostem, a ne překážkou při setkání s Ježíšem Kristem." 32 Proto si kandidát, dříve než bude vysvěcen, musí osvojit řadu lidských vlastností, bez nichž se nemůže stát osobností, 33 např. lásku k pravdě, upřímnost, poctivost, respekt ke každému člověku, smysl pro spravedlnost a osobní odpovědnost, věrnost danému slovu a diskrétnost, soucit a milosrdenství, důslednost, vyváženost v soudech a chování.

b) Pro seminaristu má zvláštní význam, aby si osvojil schopnost jednat s druhými a naučil se oceňovat hodnoty lidského společenství. 34

c) Mimořádně důležité je, aby seminarista dosáhl emocionální zralosti, a to jak se zřetelem na charisma kněžského celibátu, tak i vzhledem k autentičnosti jeho odpovědi na Boží povolání vůbec. Citová zralost totiž umožňuje kandidátovi kontrolovat svoje vnitřní tužby, hnutí a podněty, odmítnout vše nesprávné a zároveň vytvořit podmínky k opravdové a odpovědné vnitřní svobodě kandidáta; zároveň ho lépe uschopňuje, aby s úctou a respektem prožíval své mezilidské vztahy s muži a ženami. 35

d) Lidská formace kandidáta zahrnuje i výchovu jeho svědomí, aby byl schopen plnit své závazky vůči Bohu a církvi. 36

e) K dosahování lidské zralosti je vhodným prostředím seminární společenství, kde se kandidáti prakticky učí lidskému soužití, respektu k mínění druhého, přijímání rozhodnutí představeného, snášení toho, co je na druhých obtížné a přitom také vlastní odpovědnosti za růst a povolání svých bratří.

f) Do seminárního programu se zařazují takové prvky formace, opatření, cvičení nebo předměty, 37 které kandidátům umožní dosáhnout nezbytné míry lidské zralosti.

g) K zajištění těchto úkolů může rektor ArcS přizvat zkušené kněze i odborníky z řad laiků, aby se přiměřeným způsobem na formaci podíleli.

h) Součástí formace na rovině lidské je tzv. "externí rok", který se zpravidla zařazuje po druhém ročníku semináře. Cílem tohoto externího roku je dosáhnout u seminaristů vyššího stupně lidské zralosti, ověřit seminaristovu schopnost osvědčovat a sdílet svou víru v necírkevním a sekulárním prostředí, a též dozrát v rozhodnutí pro kněžství.

i) Během externího roku vykoná seminarista vojenskou službu, je-li třeba, případně využije tohoto času k poznání světa práce mimo své bydliště, anebo tam, kde může svou činností přispět ke zmírňování nějaké formy lidského utrpení.

j) Externí rok může být seminaristovi v mimořádném případě prominut diecézním biskupem po vyslechnutí mínění rektora.

B.Duchovní formace

Poznámky

38 srov. PDV 45
39 srov. Flp 2,5
40 srov. kán. 246 § 2; PDV 48
41 kán. 246 § 1; PDV 48
42 srov. kán 246 § 4; PDV 48
43 srov. PDV 49
44 PDV 49
45 OT 9; PDV 49
46 tamtéž
47 PDV 50
48 srov. Mt 19,11
49 srov. PDV 50
50 srov. Zj 14,4
51 srov. Mt 22,30
52 srov. kán. 246 § 3; PDV 48
53 srov. kán. 246 § 5 CIC

a) Duchovní formace kandidátů kněžství souvisí s formací lidskou a rozvíjí ji. Východiskem je událost křtu. Každý křesťan, znovuzrozený z vody a z Ducha, byl povolán k tomu, aby se stal synem v Synu. 38 Pro seminaristu je však zvlášť významné - má-li být svědectví jeho budoucí služby věrohodné - aby si osvojil naprosto důvěrný vztah ke Kristu, ba samotné smýšlení Kristovo, 39 neboť jeho jménem bude jednou ohlašovat Boží slovo, udělovat svátosti a vést Boží lid.

b) Proto je nutné, aby se bohoslovec učil denně hledat Krista ve věrném rozjímání Božího slova, liturgii, osobní i společné modlitbě, v duchovní četbě, v Denní modlitbě církve, 40 v aktivním každodenním slavení eucharistie, které "je středem veškerého duchovního života semináře," 41 v adoraci, častém slavení svátosti smíření 42 (minimálně jednou za měsíc).

c) Ať se každý seminarista také učí nacházet Krista v bratrech, konkrétně v seminární komunitě, představených a biskupovi, v chudých, nemocných, cizincích a potřebných lidech. 43

d) "V perspektivě milosrdné lásky ... zaujímá v duchovní formaci budoucích kněží důležité místo výchova k poslušnosti, celibátu a chudobě."44 Seminaristé jsou vychováváni tak, aby jasně pochopili, "že nejsou určeni k vládnutí nebo poctám, ale že se mají zcela věnovat službě Bohu a pastýřské službě." 45 Zvláštní péče se věnuje výchově "ke kněžské poslušnosti, k chudému způsobu života a k duchu odříkání, aby si (seminaristé) zvykli ochotně si odepřít i ty věci, které jsou sice dovolené, ale neprospívají, a připodobňovat se Kristu ukřižovanému." 46

e) Duchovní formace v semináři směřuje také k tomu, aby seminaristé poznali své specifické povolání k celibátu a "znali, oceňovali, milovali a prožívali celibát ve shodě s jeho vlastní povahou a cílem." 47 Charisma celibátu očekává od bohoslovce vědomé, dobrovolné a radostné přijetí. Je nutné ho považovat za zvláštní Boží dar - "což ovšem ne všichni chápou" 48 - kterým se kněz připodobňuje Kristu - Ženichu církve49, dostává schopnost následovat Beránka kamkoli jde 50 a jeho život se stává znamením budoucího věku. 51

f) Na své cestě přilnutí ke Kristu se má seminarista také naučit užívat osvědčených prostředků zbožnosti, jako je úcta k Panně Marii a ostatním světcům, častá, ba denní modlitba růžence, 52 vnitřní i vnější ztišení (silentium), jakož i přijímání obtíží společného života.

g) Je úkolem seminaristy učit se zachovávat silentium a vážit si ho jako daru, duchovního prostředku a jakési formy modlitby, kdy se odpoutává od svých starostí a překotnosti doby, přestává se věnovat i studiu a svým ostatním povinnostem nebo zálibám a, zevně i vnitřně ztišen, dlí svým srdcem u Pána.

h) Kajícnost, sebezápor a půst si má osvojit seminarista také, neboť patří k prospěšným prostředkům kněžského duchovního života. Konat tyto skutky ve větší míře, než je obecná praxe církve, může seminarista pouze se souhlasem svého zpovědníka nebo spirituála, a to způsobem, aby si nepoškodil ani své zdraví, ani nijak nenarušoval život seminárního společenství.

i) Duchovní cvičení konají seminaristé jednou za rok 53 v délce pěti plných dnů. Kromě toho, aby se podpořil duchovní pokrok seminaristů, konají se v ArcS několikrát v roce rekolekce.

j) Pravidelné rozhovory a setkání se spirituálem jsou důležitým nástrojem duchovní formace a seminarista je má sám vyhledávat.

C.Intelektuální formace

Poznámky

54 PDV 51
55 srov. PDV 52
56 srov. DV 24, TMA 36
57 srov. PDV 54
58 PDV 52
59 Sap. Chr. 33; srov. 42

a) "Intelektuální formace kandidátů kněžství má své specifické zdůvodnění v samé povaze kněžské služby a ve výzvě k nové evangelizaci, k níž náš Pán vyzývá církev na prahu třetího tisíciletí." 54 Proto má mít tato formace výrazně pastorační charakter.

b) Zvláštní význam má studium filozofie, která vede k hlubšímu pochopení a interpretaci lidské osoby, její svobody a vztahu se světem a Bohem. 55

c) Duší veškeré teologie je Boží slovo. 56 Teologická formace má vést kandidáta k úplnému a integrálnímu vidění pravdy, která byla lidem zjevena v Ježíši Kristu a kterou dosvědčuje víra církve. 57 "Teolog je především a hlavně člověk věřící, muž víry. Je však věřícím, který klade sám sobě otázky o své vlastní víře, aby tak dosáhl hlubšího porozumění víry samé." 58

d) Základní intelektuální formaci zajišťuje seminaristům Arcibiskupského semináře UK KTF v Praze. Seminaristé musí věrně zachovávat ustanovení fakulty, zvlášť pokud jde o způsob studia, docházku a zkoušky, jakož i vše ostatní, co patří k životu fakulty. 59

D.Pastorační formace

Poznámky

60 PDV 57
61 srov. OT 4
62 PDV 57
63 srov. PDV 58
64 Směrnice pražského arcibiskupa ze dne 20. 9. 1990

a) Celá formace seminaristy je přípravou k přijetí podílu "na milosrdné lásce Ježíše Krista, dobrého Pastýře." 60 Charakter celé formace seminaristů je tedy zásadně pastorační. 61

b) Výuku praktické teologie poskytuje UK KTF.

c) Vzhledem k tomu, že účinná pastorace netkví pouze v osvojení pastorační kompetence a příslušných metod, nýbrž také a hlavně "ve způsobu existence spojeném se skutečnými city a jednáním Krista, dobrého Pastýře," 62 stanovuje rektor ArcS vhodné příležitosti: školení, výcvik a praxe, kde si seminaristé ověřují své schopnosti, znalosti a mají možnost podílet se na pastýřské starostlivosti církve.

d) Představení ArcS však seminaristy podněcují zejména k citlivosti pro pastorační službu, ke svědomitému a zralému přijetí vlastní odpovědnosti za církev v naší zemi, vedou je k přemýšlivému hodnocení jevů a hledání řešení problémů ve světle víry. 63

e) Prázdninovou a průběžnou pastorační praxi vykonávají seminaristé v koordinaci se svými diecézemi. Prázdninová praxe trvá obvykle tři týdny podle určení příslušného biskupa.

f) Po dobu letních prázdnin má být seminarista v rozsahu čtyř týdnů k dispozici rovněž ke službě ve své farnosti podle dohody s duchovním správcem.

g) Seminaristé musí dbát potřeb pražské katedrály a ostatních katedrál v metropolitním svazku 64, zejména k zajištění pontifikálních bohoslužeb, nejen během roku, ale i o prázdninách.

VI.Představení ArcS

A.Rektor

Poznámky

65 srov. CIC kán. 239, 260, 261
66 srov. kán. 259 § 1
67 kán. 238 § 2
68 srov. kán. 260
69 kán. 261 CIC, PDV 66
70 srov. kán. 985 CIC

21. V čele ArcS stojí rektor, 65 kterého jmenuje pražský arcibiskup. 66

22. Rektor zastupuje ArcS a jedná jeho jménem, 67 řídí své spolupracovníky 68 a nese odpovědnost za činnost a život ArcS.

23. Rektor má zejména za povinnost:

  1. Dbát na dodržování povinností svých spolupracovníků 69 a projednat s nimi záležitosti a rozhodnutí, která se jich týkají.
  2. Informovat pražského arcibiskupa o životě v ArcS.
  3. Alespoň jednouročně nebo kdykoli na požádání podat písemně zprávu o jednotlivých seminaristech příslušnému biskupovi.
  4. Neprodleně informovat diecézního biskupa o závažném porušení kázně seminaristou ao následně přijatém kázeňském opatření.
  5. Alespoň jednou za školní rok provést formační pohovor s každým seminaristou.
  6. V každém školním roce stanovit vhodný denní řád, celoroční plán formace a harmonogrampráce.

 

24. Rektorovi kromě toho dále přísluší:

  1. Závazně vykládat denní a seminární řád a udělovat z nich výjimky.
  2. Na základě rozhodnutí pražského arcibiskupa, resp. diecézních biskupů, přijímat seminaristydo ArcS.
  3. Rozhodovato setrvání, přerušení pobytu a propuštění seminaristů.
  4. Udělovat odměny a přijímat kázeňská opatření.
  5. Stanovit pro seminaristy výši poplatku za pobyt v ArcS.
  6. Na základě schváleného rozpočtu ArcS stanovit proporcionálně pro jednotlivé diecézevýši finančních příspěvků na příslušný akademický rok.
25. Rektor semináře neuděluje svátost smíření seminaristům, pokud o to sami ve zvláštních případech nepožádají. 70

 

B.Vicerektor

Poznámky

71 srov. kán. 259 § 1

26. Vicerektora jmenuje pražský arcibiskup. 71

27. Vicerektor zodpovídá za plnění svého úkolu rektorovi ArcS. Zastupuje ho po dobu nepřítomnosti a v záležitostech jemu svěřených.

28. Zvláště pak má vicerektor za úkol:

  1. Řídit a animovat každodenní seminární život.
  2. Dbát lidskéhoa osobnostního růstu seminaristů a jejich společenského a liturgického vystupování.
  3. Dbát na kázeň seminaristů, pořádek ve společných prostorách ArcS a na pokojích seminaristůa prospěšně ověřovat plnění denního a seminárního řádu.
  4. Udělovat a navrhovat odměny a kázeňská opatření v souladu s Disciplinárním řádem ArcS.

 

29. Vicerektorovi přísluší poskytovat jednotlivým seminaristům výjimky z denního řádu nepřesahující jeden den a zachovávat o udělených výjimkách přehled.

C.Spirituálové a zpovědníci

Poznámky

72 srov. PDV 66
73 PDV 12
74 srov. kán 240 § 2 CIC

30. Spirituálové jsou jmenováni pražským arcibiskupem. Při zachování respektu k vnitřnímu fóru a náležité diskrétnosti je jejich povinností, aby - s ohledem na autoritu úsudku biskupa nebo rektora - rozvíjeli na prvém místě duchovní schopnosti kandidátů 72 a jejich vztah ke Kristu jako Pánu, neboť "vztah ke Kristu je absolutně nutným klíčem pro pochopení všech aspektů skutečnosti kněžství." 73

31. Povinností spirituála je:

  1. Být seminaristům dostatečně k dispozici ke slavení svátosti smíření i k osobním pohovorům a duchovnímu vedení. Duchovní rozhovory se seminaristy sám iniciuje podlepotřeby, tak aby proběhly s každým jemu svěřeným seminaristou vícekrátběhem akademického roku.
  2. V souladu s denním řádem prostírat seminaristům stůl Božího slova k osobnímu rozjímání,poskytovat jim vyučování s duchovním obsahem a uvádět je do praxe osobnía společné modlitby, asketiky a zásad duchovního života vůbec.

 

32. Je-li třeba, jmenuje pražský arcibiskup zpovědníky pro ArcS, aby se tak širší nabídkou možností svátosti smíření dostalo seminaristům co nejprospěšnější péče.

33. Při rozhodování o připuštění seminaristů k přijetí svátosti svěcení nebo propuštění ze semináře se nikdy nesmí vyžadovat názor zpovědníků nebo spirituálů. 74

D. Prefekti

34. Pražský arcibiskup, pokud je potřeba, jmenuje k posílení formačního procesu v ArcS prefekty z řad kněží nebo jáhnů. Ti jsou podřízeni přímo vicerektorovi.

E.Moderátoři z řad seminaristů

35. Pro formaci seminaristů je užitečné, aby se svým způsobem podíleli na řízení ArcS a byla jim svěřena přiměřená odpovědnost za určité oblasti života ArcS na způsob samosprávy. Proces formace tak získává svou žádoucí dynamiku.

36. Pro jednotlivé činnosti seminární komunity (např. ritus, zpěv, sport, atd.) nebo zařízení (např. kaple, knihovna) může rektor ArcS podle vhodnosti jmenovat z řad seminaristů zodpovědné moderátory nebo spolupracovníky. Jejich činnost se řídí směrnicemi rektora ArcS a za výkon své činnosti se bezprostředně zodpovídají vicerektorovi.

37. V jednotlivých ročnících se ustanovují rovněž moderátoři. Jejich posláním je rozvíjet a usnadňovat komunikaci mezi představenými a seminaristy. Seminaristé si je sami volí v rámci ročníku. Své funkce, pokud volbu přijali, se platně ujímají po schválení rektorem ArcS. V prvním ročníku jsou moderátoři ustanovováni přímo rektorem.

38. Generálního moderátora ArcS, který je mluvčím všech seminaristů a nejbližším spolupracovníkem rektora a vicerektora z řad seminaristů, volí všichni seminaristé ze tří kandidátů prezentovaných rektorem ArcS.

39. Všichni moderátoři jsou vázáni obvyklými povinnostmi seminaristů a jsou podřízeni přímo vicerektorovi.

VII.Seminaristé

Poznámky

75 PDV 69
76 tamtéž
77 tamtéž
78 srov. kán. 285

40. Seminarista jakožto kandidát kněžské služby je sám nutným a nezastupitelným činitelem při své formaci. Protože "každá výchova, včetně výchovy ke kněžství, je konec konců sebevýchovou," 75 je za svou přípravu na kněžství na prvním místě odpovědný sám kandidát.

41. Proto se musí především otvírat Učiteli Duchu svatému, který jediný má moc jej přetvořit do podoby Krista - dobrého Pastýře. 76 K tomu náleží ze strany kandidáta také radostné přijetí lidského prostřednictví, jehož Duch svatý používá. Formační úsilí vychovatelů bude účinné jen tehdy, když s ním seminarista bude přesvědčeně spolupracovat. 77

42. Každý seminarista je povinen seznámit se a následně zachovávat tyto předpisy: Organizační řád ArcS, Stanovy Arcibiskupského semináře, seminární a denní řád, roční harmonogram, bezpečnostní a protipožární předpisy, které platí v budově semináře. Kromě toho je povinen řídit se směrnicemi a pokyny představených.

43. Seminaristé se mají vyhýbat všemu, co zastiňuje cíle kněžské formace, nebo jim dokonce odporuje.

44. Bez souhlasu rektora ArcS se nesmí seminaristé věnovat žádným veřejným funkcím nebo aktivitám, byť konaným pro soukromou potřebu nebo dobročinný účel, které jsou spojeny s nějakou formou rizika, právní odpovědnosti nebo finanční odměnou, 78 vyjma těch, které vyplývají z potřeb či organizace života v ArcS, případně studia na UK.

45. Navštěvovat pravidelně vzdělávací kurzy mimo seminář mohou seminaristé jen s výslovným souhlasem rektora ArcS. Současné studium na jiných školách může seminaristovi po vyslechnutí mínění rektora ArcS povolit pouze příslušný diecézní biskup.

46. Každý seminarista je povinen jednou měsíčně finančně přispívat na své ubytování a stravu částkou, jejíž výši stanovuje rektor ArcS.

VIII.Knihovna ArcS

47. V ArcS je zřízena knihovna, která slouží k tomu, aby seminaristé měli široký přístup ke kvalitní katolické duchovní literatuře. O financování knihovny se stará rektor z prostředků semináře.

48. Knihovník, jmenovaný rektorem semináře, řídí činnost knihovny podle provozního řádu schváleného rektorem ArcS.

IX.Hospodářská správa ArcS

49. Hospodářskou správu zajišťují zaměstnanci ArcS v čele s tajemníkem. Svou činnost vykonávají v souladu s Organizačním řádem ArcS, pracovní smlouvou a popisem práce. Ze zaměstnaneckého poměru nevyplývá členství v seminární komunitě.

X.Hospodářské zajištění ArcS

Poznámky

79 kán. 263 CIC

50. Provoz ArcS je řádně financován ze státního příspěvku podle zákona, darů fyzických i právnických osob a poplatků seminaristů.

51. Starost o přiměřené materiální zajištění a udržování ArcS, vydržování seminaristů, odměny členům výchovného společenství a jiné potřeby ArcS náleží arcibiskupu pražskému, resp. jednotlivým diecézním biskupům nebo ordinářům, a to proporcionálně podle počtu seminaristů z jednotlivých diecézí nebo institutů, kteří v ArcS v daném akademickém roce studují. 79

XI.Závěrečné ustanovení

52. Součástí těchto stanov jsou tyto přílohy:

Tyto stanovy spolu s přílohami nabývají platnosti dnem schválením arcibiskupem pražským.



Schváleno v Praze dne 26. 10. 1999.

Podepsán: 
Miloslav kardinál Vlk

arcibiskup pražský 

 


facebook twitter LINKUJ flickr digg    
ARCIBISKUPSKÝ SEMINÁŘ
KONTAKTY     |     DOKUMENTY KE STAŽENÍ     |     PARTNEŘI     |     ODKAZY
© 2009 UNIVERZITA KARLOVA, ARCIBISKUPSKÝ SEMINÁŘ | design by: MVP design

ARCIBISKUPSKÝ SEMINÁŘ